Mechaniky
Hodnost – tvoje místo ve městě
Ve městě Porto Verde na okraji Nového světa má každý ve společnosti své místo, tzv. Hodnost. Ta vyjadřuje, jak vysokého společenského postavení tvoje postava dosáhla, jakou má prestiž a jak velký respekt jí prokazují ostatní.
Většina obyvatel města bude (ve hře) začínat na hodnosti 2. Ale město je mladé a tvář jeho společnosti se teprve rodí – a to znamená příležitost. Šlechtici mohou stoupat po žebříčku moci, duchovní pozvedávat své církve a příslušníci cechů získávat širší autoritu.
Čím vyšší hodnost máš, tím větší vážnost si užíváš – a tím více výhod ti připadá:
- Přednostní práva: s vyšší hodností se nemusíš mačkat s obyčejným davem – můžeš se předbíhat ve frontách (třeba na přestupy nebo při obsluze v herní hospodě) a jednat tam, kde ostatní musejí čekat.
- Úcta Gardy a městských úředníků
- Moc před soudem: pokud dojde na právní spor, rozhoduje především hodnost – žebrák se těžko domůže práva proti knížeti
- Právo nosit zbraň: kdo klesne příliš nízko, ztrácí i základní svobody – třeba možnost otevřeně nosit zbraň na veřejnosti.
Hodnost je tedy klíčem k dobrému postavení ve městě. Určuje, kdo bude stát v čele, kdo rozhoduje a kdo má právo utvářet budoucnost kolonie. Bojuj o své místo ve městě!
Ačkoliv většina obyvatel města přirozeně touží stoupat po společenském žebříčku co nejvýš, není to jediná možná cesta. Někdo si naopak může naplno užít hru v nižších patrech hierarchie. Život "dole" má totiž své vlastní kouzlo – nese s sebou menší zodpovědnost, větší volnost a možnost pohybovat se nenápadně, "mimo hledáček" mocných. Hrát roli žebráka, obyčejného řemeslníka nebo postavy bez vážného vlivu může být stejně zábavné, protože takoví lidé málokdy budí pozornost a mohou se stát součástí příběhu způsobem, který je pro vyšší vrstvy nedostupný.
Plebejci (hodnost 1) – pouzí návštěvníci města v podstatě bez práv. Nesmí dle herních zákonů vlastnit ani u sebe nosit zbraně.
Obyvatelé města (hodnosti 2 a 3) – základní společenská vrstva, obyvatelé města a okolí. Mají základní práva, tedy právo na (obvykle neveřejný) soud. Mohou u sebe nosit zbraně.
Vyšší šlechta, duchovenstvo a vedení cechu (hodnosti 4 a 5) – mají navíc právo na svůj titul, v případě soudů pak šanci na (částečně) veřejný soud a omezenou žalovatelnost (měla by je žalovat podobně vysoká hodnost, pokud je nežaluje zástupce gardy).
| Hodnost | Šlechta | Cechy | Duchovenstvo |
|---|---|---|---|
| 2 | panoš | učeň | novic |
| 3 | zeman | cechmistr | kněz |
| 4 | baron | kancléř | převor |
| 5 | kníže | představený cechu | velekněz |
Tři pravidla pro "hodnost":
- ve hře nelze mít současně nějakou hodnost mezi šlechtou a duchovenstvem
- součet hodností, které člověk má, může být maximálně 5. Jako vaše hodnost se počítá ta nejvyšší, které jste dosáhli. Pokud jste cechmistr 3 a zároveň novic 2, znamená to, že jste reálně hodnost 3.
- každý smí být členem pouze jednoho cechu, jednoho rodu nebo jednoho náboženství (lze kombinovat cech a rod či náboženství, pokud to součet hodností povolí)
Volby a Vliv
Vlivy vyjadřují míru síly vašich přátel, kontaktů i podporovatelů v herním světě. Každý vliv je reprezentován papírkem s nápisem "Vliv" a vždy má hodnotu 1. S tím, jak plyne čas, však jeho účinek postupně slábne: každý vliv je označen číslem dne (římská číslice v rohu). Plnou hodnotu má pouze v daný den, kdy je získán. Druhý den má jen poloviční hodnotu a třetí den už žádnou. Proto je výhodné vlivy co nejdříve aktivně využít.
Ve hře existují vlivy různých barev podle jejich původu:
- Cechovní vliv (žlutá) – základní vliv mezi členy cechů.
- Šlechtický vliv (modrá) – reprezentuje kontakty ve šlechtických kruzích.
- Církevní vliv (červená) – symbolizuje podporu duchovenstva.
Vlivy lze dobrovolně směňovat s ostatními hráči – například pro zajištění přímluvy nebo podpory v rozhodujících situacích. Nelze je však herně nijak ukrást.
Získávání vlivů:
- Ráno při registraci či přestupu dostane každý hráč tolik vlivů, kolik odpovídá jeho nejvyšší dosažené hodnosti (a z konkrétní hodnosti se určí i barva vlivu).
- Dodatečné vlivy lze získat za vlastnictví či využití luxusních statků – šperků, budov, jídla a dalších cenností.
- Šéfové rodů a náboženství mohou získávat vlivy i za aktivity své frakce a zapojení do hry.
- Další způsoby budou vycházet z herních událostí a interakcí.
Použití vlivů ve hře:
- Získávání volených postů v rámci cechů a pozic volitelů.
- Pokusy o přímluvu a shovívavost u soudní moci.
- Další herní možnosti podle situace a vaší kreativity.
Výběr volitelů do Konkláve
1. den večer (časově ve stejnou dobu pro všechny tři skupiny)
Volba zástupce šlechtických rodů: vůdce rodu s nejvyšším počtem vlivů získává pro svůj rod pozici volitele (tu vykonává v rámci Konkláve vždy nejvyšší šlechtic v daném rodu).
Volba zástupce duchovenstva: duchovní vůdce s nejvyšším počtem vlivů získává pro své náboženství pozici volitele (tu vykonává v rámci Konkláve vždy nejvyšší kněz v dané církvi).
Volba cechů: šéf cechu zvolený tento den s největším počtem vlivů získává pro svůj cech volitelský status.
2. den večer
Tento den se volí dva zástupci za šlechtu, dva za náboženství a dva cechy získají volitelský status. Dle vlivů se určí v každé frakci druhý a třetí volitel. Ty rody/církve/cechy, které už mají pozici volitele z předchozího dne, se dále už voleb neúčastní (u cechů se nezapočítávají do vyhodnocení).
3. den večer
Tento den se volí poslední čtvrtý volitel za šlechtu, náboženství a čtvrtý cech získá volitelský status. U cechů je finálně volitelem (členem Konkláve) za cech ten, kdo se stane šéfem cechu (s volitelským statusem) tento třetí den.
4. den odpoledne
K již vybraným 12 volitelům přibudou 3 dodateční volitelé, kteří mohou pouze hlasovat, ale nemohou sami na pozici triumvira kandidovat. Tito volitelé budou vybráni v určený čas především podle vlivů.
Konkláve a Triumviři
Patnáct volitelů. Tři vítězové. Jedna čtvrť, která bude navždy vymazána z mapy.
V poslední večer hry se město ponoří do nejnapjatějších chvil v historii celé kolonie. Intriky, dohody i zrady vrcholí u jednoho stolu. Kdo usedne do Triumvirátu – a kdo zaplatí cenu za jejich rozhodnutí?
Poslední den hry zasedne Konkláve v plném počtu patnácti volitelů. Jejich úkol je jasný: zvolit tři triumviry – jednoho ze šlechty, jednoho z náboženství a jednoho z cechů. Každý volitel má tři hlasy (po jednom pro každou frakci) a musí je všechny využít.
Volba probíhá ve třech kolech:
- V prvním kole v každé skupině vypadne kandidát s nejmenším počtem hlasů (při remíze prohrává ten, kdo se stal volitelem později během hry).
- Druhé kolo stejným způsobem zúží pole kandidátů.
- Ve třetím kole se rozhoduje mezi dvěma finalisty v každé skupině – a z nich vzejdou tři triumviři.
Tak vznikne Triumvirát, vládnoucí rada kolonie.
Ovšem jejich první rozhodnutí je osudové: obchodní síla města roste tak rychle, že stávající přístaviště nestačí. Je nutné vybudovat nové doky, pročež bude muset jedna z pěti městských čtvrtí padnout a obyvatelé se budou muset přestěhovat jinam.
Každý triumvir má právo vetovat jednu čtvrť – většinou tu, kde má sídlo jeho frakce. Ze zbylých čtvrtí se pak vybírá, která bude muset být srovnána se zemí. Rodové paláce, chrámy i cechovní domy – nic není nedotknutelné.
Přijít o sídlo vlastní frakce je noční můra, které se všichni snaží vyhnout. Ale někdo tuhle oběť přinést musí…
Žoldácké bitvy
Přítomnost florijské legie a mír s domorodými kmeny drží zbraně na uzdě, ale mezi rody ve městě panuje neustálý boj o prestiž a moc. Každý den se uskuteční žoldácké bitvy. V nich budou moci herní strany získat rozmanité výhody. Je to pro všechny příležitost si odpočinout od svého - možná nudného - měšťanského života a trochu si rozproudit krev a adrenalin a zabojovat si. Tyto střety jsou oficiálně vyhlášeny jako "soutěže o ochranu těžebních míst", ale každý ví, že jde o nemilosrdný mocenský boj o budoucnost šlechtických rodů.
Hráči v těchto chvílích na okamžik odkládají své postavy a vstupují do role žoldáků. Knížata se je snaží získat na svou stranu – vyjednávají, nabízejí odměny a lákají na zlato i sliby slávy. Čím vyšší žold, tím větší šance získat loajalitu těch nejlepších válečníků.
Na bitevním poli se kromě obyčejných žoldáků objevují i žoldáci elitní. Ti jsou výjimeční tím, že si uchovávají schopnosti své původní postavy – ať už jde o bojové umění, kněžské obřady či jiné dovednosti. Jeden elitní žoldák tak může znamenat víc než celá rota běžných bojovníků, a proto o ně knížata soupeří nejvíce.
Každá žoldácká bitva je příběhem o taktice, odvaze a vyjednávání. Kdo dokáže naverbovat nejvíc věrných bojovníků? Kdo nabídne nejvyšší žold a kdo přelstí soupeře chytrostí? Vítězství nepřináší jen suroviny, ale i uznání, které posouvá celý rod blíž k vládě nad městem, válečníkům pak nehynoucí slávu!
Bližší pravidla žoldáckých bitev zveřejníme později.