Rod Loredan

Starý, slavný a neuvěřitelně bohatý. Loredanové jsou zakladateli Florie, staviteli jejích hradeb a tvůrci slavné knihovny i univerzity. Po generace drželi v rukou ražbu mincí a jejich stříbrné doly stále plní pokladnice. Hráč v tomto rodu vstupuje do dědictví, které je synonymem pro moc a tradici – ale i do dynastického sporu, který rod rozdělil. Budete tím, kdo znovu sjednotí Loredany a přivede je zpět na vrchol?

Rod Hoferin de Stageira

Zrozený ze vzdoru. Rod, který povstal, protože jedna žena odmítla přijít o své dědictví. Isabella Hoferová – kněžna, dvakrát ovdovělá, dvakrát silnější – položila základ dynastie, která umí využívat příležitosti i podporu církve. Hoferové se naučili přežít v časech moru a změnit víru ve zbraň. Jsou rodem, který vládne nejen mečem, ale i oltářem.

Rod Arnolfini da Midalon

Potomci legendárního vojevůdce Arnolda Suarceniegra, zachránce Florie a symbolu vojenské cti. Arnolfini nejsou jen jménem z kronik – jsou rodem, který nese tradici kondotiérů, diplomatů a státníků. Hráč tu má možnost navázat na hrdinský odkaz a znovu dát rodu moc, která mu kdysi právem náležela.

Rod Malatestů z Lavonie

Rod vojevůdců. Malatestové jsou ztělesněním vojenské cti a válečného umění. Jejich nejslavnější kníže Sigismond ukončil vleklou válku a přiměl nepřátele, aby mu dobrovolně složili přísahu. Jsou to lidé, kteří vládnou mečem, odvahou a respektem – i od poražených. Pokud chcete hrát roli vojenské aristokracie, která má sílu pohnout dějinami, tohle je váš rod.

Rod Mornauerů

Rychlý vzestup, bohatství a charisma. Alexander Mornauer, "nejúspěšnější z obyčejných", se z vojáka a básníka stal jedním z nejmocnějších mužů Florie. Obchod, intriky a velké činy – Pantheon postavený z jeho vlastních peněz dodnes připomíná, že Mornauerové jsou rodem, který umí proměnit štěstí ve slávu. Chcete-li hrát šlechtu, která dokázala zbohatnout na obchodu a zapsat se mezi nejvyšší vrstvy, tohle je vaše cesta.

Rod d'Artiseine

Umění, vášně a skandály. Rod, který zdědil jméno i slávu po malířce Lavinii Fontaně, se stal symbolem Ostrijské kultury. V jejich sídlech visí obrazy, které by vykoupily celé království, a jejich jména plní městské kroniky i klepy. Chcete být patronem umění, mecenášem nebo bouřlivákem, o kterém se mluví? V tomto rodu je to vaše přirozenost.

Rod di Brutto (van Dammieri)

Hrubá síla a chladná hlava – tak vznikl rod di Brutto. Jejich zakladatel usekl ruku svému knížeti, aby jej donutil podepsat rodový nárok. Od té doby se o jejich oprávněnosti nikdo neodvažuje pochybovat. Je to rod, který dává najevo, že se o moc neprosí – moc se bere. Hráč v tomto rodu má možnost vést rodinu, která spojuje hrubou sílu s nečekanou inteligencí.

Rod di Meggero

Ostrijští řečníci, političky a tvrdohlavci. Rod Meggero vznikl z majetku jediné ženy, která odmítla ustoupit a vyhandlovala si šlechtický titul za pastviny. Od té doby jsou Meggerové synonymem pro neústupnost, výřečnost a politickou dravost. Pokud toužíte hrát rod, který se prosazuje slovem i činy, tady je vaše šance.

Rod Mallagio

Zakladatelé města – anebo piráti a vyhnanci? Pravda o Mallagiích je zahalena temnotou. Oficiálně jsou to hrdinové, kteří vybudovali Ostrii. Neoficiálně se šeptá, že jejich kořeny sahají k pirátství, vraždám a vyhnanství. Ale jedno je jisté: dokázali přežít, zbohatnout a vládnout. Rod Mallagio je pro ty, kdo chtějí hrát s pověstí "nečisté krve" – a proměnit ji v sílu, které se ostatní bojí.

Rod Mac Geld

Peníze vládnou všemu. Mac Geldové to vědí lépe než kdokoliv jiný. Z horalů se stali nejbohatším rodem Ostrie a dodnes se drží svých tradic – ale jejich skutečnou zbraní je obchod, bezohlednost a touha po moci. Pokud chcete hrát rod, který nikdy neřeší, zda "může", ale jen "kolik to stojí", pak tohle je vaše role.

Cech válečníků

V srdci města, kde se intrikuje u stolů a kuje železo v dílnách, stojí Cech válečníků – pevnost těch, kdo nemluví v hádankách ani v kázáních, ale svými činy. Válečníci jsou ozbrojenou pěstí kolonie. Když se šlechta hádá o hranice a obchodníci smlouvají o ceny, nakonec vždy přijde chvíle, kdy je třeba postavit do čela muže a ženy se zbraní v ruce. A tehdy nastupují oni.

Cech válečníků je nejstarším a nejrespektovanějším cechem ve městě. Každý, kdo k němu patří, nosí stigma síly – ať už jde o vycvičené žoldnéře, veterány z Florie, nebo prosté rváče z ulice, kteří přežili příliš mnoho bitek, než aby se jim někdo odvážil říct "ne". Přidat se k nim znamená získat ochranu a respekt, ale i povinnost: cech očekává, že jeho lidé budou stát vepředu, když jde do tuhého.

Proč se k nim přidat?

• Protože právě válečníci jsou ti, kteří se nejčastěji stávají elitními žoldáky a za které šlechtici platí nejvyšší žold.
• Protože jejich přítomnost na vyjednávání mění atmosféru: když u stolu stojí válečník, i největší řečníci si dvakrát rozmyslí, co řeknou.
• Protože kdo má respekt válečníků, má často poslední slovo.

Čím jsou válečníci výjimeční?

Není to jen jejich síla. Je to pověst. Ve městě se šíří historky o tom, jak se válečníci vraceli z bitev zakrvácení, ale nezlomení. Jak drželi linie, když ostatní utíkali. Jak jejich cech dokáže vychovat tvrdé lídry, kteří v žoldáckých válkách dokážou z obyčejné chátry udělat armádu. Cech válečníků není pro každého. Je pro ty, kteří chtějí být strachem i nadějí kolonie. Pro ty, kteří vědí, že nakonec se všechna moc opírá o ocel.

Cech umělců

Uprostřed ruchu města, mezi náměstími plnými obchodníků a uličkami, kde se šeptají drby, stojí Cech umělců – místo, kde se tvoří díla, která dokážou pohnout srdcem i myslí. Umělci nevládnou mečem, ale svými nápady a mistrovstvím. Když město potřebuje oslavu, poučení nebo prostě jen okamžik úžasu, právě oni přicházejí se svými vystoupeními, představeními a díly, která zanechávají stopu.

Cech umělců sdružuje ty, kteří mají skutečný talent – malíře, hudebníky, herce, ale i tvůrce, kteří umí spojit zábavu s krásou a překvapením. Každý, kdo se k cechu přidá, získává prostor ukázat svou práci a možnost spolupracovat s ostatními, ale zároveň nese odpovědnost: vystoupení a díla cechu musí ohromit publikum, zaujmout návštěvníky a někdy i ovlivnit rozhodnutí mocných.

Proč se k nim přidat?

Protože jejich díla a vystoupení mohou změnit atmosféru města – z obyčejného trhu se stane místo úžasu, z náhodné návštěvy událost, o které se bude šeptat. Protože cech podporuje talent – hráči dostanou možnost tvořit, vystavovat, hrát a experimentovat s různými formami umění, ať už jde o divadelní kousky, hudbu nebo malbu. Protože být součástí cechu znamená být součástí komunity, kde se talent a odvaha cení stejně jako mistrovství – a kde každý nápad může být začátkem legendy. Cech umělců není pro každého. Je pro ty, kteří chtějí tvořit, inspirovat a překvapovat. Pro ty, kteří vědí, že skutečná moc města někdy spočívá v tom, jaký příběh dokáže rozproudit dav…

Cech léčitelů

V ruchu přístavu, mezi ostrými meči a tvrdými vyjednáváními, stojí Cech léčitelů – místo klidu, péče a dotyku, který uzdravuje. Nejde o kouzelníky ani zázračné zachránce z bitev. Léčitelé jsou ti, kteří umí utišit bolest svalů po těžkém dni, přiložit obklad na ránu, promasírovat ztuhlé tělo nebo připravit voňavý odvar z bylin. Jejich dovednosti nejsou okázalé, ale každý, kdo je zažil, ví, že bez nich se dlouho vydržet nedá.

Proč se k nim přidat?

• Protože kdo ovládá péči o tělo, ovládá i cestu k srdci – a k důvěře.
• Protože léčitelé mají přístup tam, kam jiní nesmí – k unaveným šlechticům, zbitým válečníkům i k těm, kdo chtějí jen chvíli oddechu.
• Protože jejich služby jsou vyhledávané – a kdo si je získá, má zajištěné nejen pohodlí, ale často i mocné spojence.

Čím jsou výjimeční?

Léčitelé nejsou hrdinové bitev, ale strážci zdraví a pohody. Ve městě si vysloužili pověst těch, kdo "dávají lidi dohromady" – ať už jde o bolavé tělo, nervózní mysl nebo unavené srdce. Šíří se historky o jejich zlatých rukou, o bylinných směsích, které zklidní i největšího rváče, a o masážích, po kterých se vrací síla do paží i odvaha do duše.

Cech léčitelů není pro ty, kdo hledají slávu mečem. Je pro ty, kdo chtějí být nepostradatelní skrze péči, blízkost a dotek. Kdo je má na své straně, nikdy nezůstane dlouho vyčerpaný či opuštěný.

Cech řemeslníků

V srdci města, kde se staví dům vedle domu a kovárny hřejí ocel, stojí Cech řemeslníků – společenství těch, kdo tvoří rukama, myslí a fantazií. Když šlechtici plánují panství a obchodníci přeměřují ceny, nastává okamžik, kdy je potřeba něco postavit, opravit nebo vylepšit. A tehdy nastupují oni.

Cech řemeslníků sdružuje stavitele, kováře, šperkaře, tesaře a další mistry, kteří drží koloniální město při životě a formují jeho podobu. Přidat se k nim znamená získat přístup k nástrojům, podpoře pro vlastní projekty a respekt ostatních – ale také zodpovědnost: cech očekává, že jeho členové budou tvořit a budovat, když jde do tuhého.

Proč se k nim přidat?

Protože právě řemeslníci staví a vybavují město – od dílen po veřejné stavby – a jejich práce je klíčová pro fungování kolonie.
Protože jejich dovednosti přinášejí slávu i uznání – kdo postaví pevné domy, vytvoří mistrovský šperk nebo dokončí výstavní dílo, zanechává stopu v historii města.
Protože cech podporuje kreativitu a umožňuje hráčům s uměleckým nebo řemeslným talentem realizovat vlastní projekty – ať už jde o stavby, dekorace, či drobná umělecká vystoupení.

Čím jsou řemeslníci výjimeční?

Není to jen jejich zručnost. Je to schopnost tvořit a budovat v novém světě – od dílny po stavbu, od kovářského ohně po detailní šperk. Ve městě, které stojí teprve dvacet let, každý vyrobený nástroj, každá dokončená stavba a každý ornament znamená krok kupředu – pevnější domy, kvalitnější zbraně, krásnější tržiště. Cech dokáže proměnit základní suroviny v sílu, která drží kolonii pohromadě, a učí mistry, kteří zvládnou z obyčejného materiálu vybudovat něco, co obstojí nejen proti větru a dešti, ale i proti rostoucím ambicím konkurence.

Cech řemeslníků není pro každého. Je pro ty, kteří chtějí vidět své dílo stát, hýbat městem a ovlivňovat životy jeho obyvatel. Pro ty, kteří vědí, že moc a respekt mohou mít i ti, kdo tvoří, nikoliv jen ti, kdo bojují.

Cech kulinářů

Když vojáci krvácí na polích a šlechtici se hádají o moc, je to Cech kulinářů, kdo drží město při životě. Sdružuje kuchaře, cukráře, řezníky, bylinkáře, hostinské a další mistry chutí, bez nichž by se kolonie dávno zhroutila hladem – a možná i smíchem (ne vždy z toho dobrého!).

Na první pohled působí jako cech plný dobrosrdečných lidí, kteří pečují o žaludky svých bližních. Pravda – stojí za hostinami, slavnostmi i každodenními jídly, bez kterých si nikdo nedokáže představit život v kolonii. Ale pozor: v jejich kuchyni se může stát cokoliv – kdo se vyhne špetce kouzla či kapce humoru, může skončit s talířem plným překvapení, o kterém se bude šeptat ještě další týden.

Proč se k nim přidat?

Protože bez kulinářů není ve městě chleba ani víno.
Protože jsou součástí každé oslavy a jejich lidé znají úplně všechny – od knížat po žebráky.
Protože jejich práce je pestrá: jeden den stojíte u pánve, druhý den u kádě s bylinami… a někdy i u lopaty.

Čím jsou kulináři výjimeční?

Nejsou to jen kuchaři a řezníci. Jsou to lidé, kteří dokážou proměnit suroviny ve svátek a každé jídlo ve vzpomínku. Umí rozdávat radost, utišit hlad a někdy i pořádně zamotat hlavu – a to je v kolonii schopnost, kterou nikdo nepřehlédne.

Cech kulinářů je pro ty, kdo chtějí do hry přinést humor, šarm a špetku tajemství. Ať už u stolu, v kuchyni, nebo na tržišti – kde se objeví kulinář, tam se vždy něco děje a smích rozhodně nechybí. Aneb cech kuchařů, cukrářů, řezníků, bylinkářů, ale třeba i hrobníků či hospodských.

Město zná několik obchodních společností, jejichž byznys se točí kolem surovin, dřeva, kamene a dalších potřebných komodit. Jejich lodě vyplouvají z přístavu bez zbytečných zdržení a vozy míří ke skladištím tak nenápadně, že by to člověk přirovnal k obyčejné praxi. Přesto když se město probouzí do mlhavého rána, občas se v některých skladech objeví zásoby, jejichž původ není zcela jasný. Většina lidí tyto drobné nesrovnalosti přisuzuje náhodě nebo lidskému omylu. Je snadné věřit, že "vážené obchodní společnosti" mají vždy čisté ruce. Nikdo by se přeci ani neodvážil naznačit, že by vážení obchodníci mohli mít něco společného s jakoukoliv nekalou činností.

V přístavní kolonii Porto Verde stojí za pořádkem někdo víc než jen šlechtici a cechy – slouží zde městská Garda. Jsou těmi, kdo bdí nad zákonem, dohlíží na pořádek a rozhodují, kdo si zaslouží svobodu a kdo železná pouta. Když zločin stoupá a intriky přerůstají v otevřené spory, právě oni jsou první, kdo zasahuje – a poslední, kdo drží situaci pod kontrolou.

Garda a strážníci nejsou jen "chlapi s pouty". Každý, kdo k nim patří, nese zodpovědnost za bezpečí obyvatel a reputaci města. Přidat se k nim znamená stát se okem a rukou spravedlnosti: vyšetřovat zločiny, zatýkat podezřelé, organizovat veřejné popravy a předvádět provinilce u soudu. Ale znamená to také respektovat hranice moci – jejich sídlo leží pod ochranou florijské Legie a každý jejich exces může mít okamžité následky. Legie bdí a je připravena zasáhnout, pokud by Garda zneužila svou autoritu nebo kdyby se pořádek začal hroutit.

Proč se k nim přidat?

Protože strážci zákona jsou páteří kolonie: kdo je v jejich řadách, může ovlivnit spravedlnost a pořádek města.
Protože jejich rozhodnutí mají reálné následky – zachráněný občan, chycený zločinec nebo dobře provedená operace se stává legendou mezi obyvateli.
Protože Garda umožňuje hráčům zažít město z perspektivy, kde moc a zodpovědnost nejsou jen slova, ale každodenní volby, které mohou změnit životy stovek lidí.

Čím jsou gardisté výjimeční?

Není to jen schopnost zasáhnout a zatknout. Je to reputace a respekt. Ve městě se šíří příběhy o strážnících, kteří chytili zločince na hraně zákona, zastavili spory, které mohly přerůst v otevřenou válku, nebo ochránili významné osobnosti před útokem. Garda vychovává mistry, kteří dokáží balancovat mezi mocí, zákonem a morálkou – a kdo zvládne tuto rovnováhu, stává se strážcem, jehož autorita a vliv sahají daleko za hranice městských hradeb.

Garda a strážníci nejsou pro každého. Jsou pro ty, kdo chtějí mít na starosti pořádek, kdo vědí, že spravedlnost je někdy ostrá jako meč, a kdo jsou připraveni nést zodpovědnost za bezpečí kolonie – s vědomím, že nad nimi bdí nejen obyvatelé, ale i florijská Legie.